Samotář - Viktor tvůrčí
Když měl vše potřebné na svém místě, zaměřil svůj ostrý pohled na kmen před sebou, nastartoval největší pilu a pustil se do práce. Jako vždy začal s hrubými obrysy. Poměrně velká hlava přecházela v maximálně široká ramena, ze kterých pokračovaly mohutné ruce, jež působily, že něco ponesou. Pak naznačil téměř stejně jako ramena, široký hrudník, pod ním výrazný, ale ne o moc štíhlejší pas a nakonec rozkročené a v kolenou mírně pokrčené silné nohy. V pravé ruce bylo cosi, co prozatím nic nepřipomínalo. Samotnou tuto fázi dělal poměrně dlouho. Každý tah jel několikrát a zároveň musel dávat pozor, aby neubral víc materiálu, než bylo třeba, a nezapomněl počítat s tou nejvrchnější vrstvou ve všech proporcích. Poté začal menší pilou zvýrazňovat první detaily, které naznačovaly, že obrovský muž bude mít dlouhé vlající vlasy. Na ramenou ochrannou výstroj, která jakoby byla kovová, stejně jako měli středověcí válečníci, a tu stejně tak na obou předloktích. Na sobě měl tlustou vestu a v pase silný a mohutný pás s velkou sponou a od něj směrem dolů opět následovala jakási část brnění. Na silných nohou zakončených vysokými botami vyrýsoval svaly. Pak se pustil do ještě drobnějších detailů. Rukám a odhalené části krku zvýraznil napnuté žíly. Obličej zatím nechal být. Dovedl do finální podoby prameny vlasů a všechny doplňky, včetně spony na opasku, která dostala surovou podobu obličeje válečníka. Brzy na to bylo zřejmé, že to dříve cosi v pravé ruce je kladivo. Obrovské kladivo s mohutnou palicí. Teprve tehdy, když to měl hotové, dal si pauzu. Odložil nářadí a na chvíli se posadil na zem. Teprve teď si uvědomil tíhu svých rukou a trochu bolestivá ramena, ale díval se na něj a nic z toho mu vůbec nevadilo. V tu chvíli byl spokojený. Přemýšlel nad nejdrobnějšími detaily a výrazem. Věděl, že musí být krutý a nelítostný. Vzal do ruky tužku a předkreslil mu obličej. Napoprvé to nebylo ono. Byl příliš málo hrubý. Znovu. Ne není to ono. Málo krutosti. Znovu… Jo! Teď je to konečně ono. Výraz naprosto souzněl s jeho představou. Vzal do ruky nástroje, aby dokončil dílo. Oči dostaly výraz, který doslova probodával a mrazil zároveň. Ostré lícní kosti dodaly obličeji tvrdost a okolo otevřených řvoucích úst s vyceněnými zuby rostl přísný vous. Napnuté žíly, křečovitě rozevřená levá dlaň a stejně křečovitě kladivo svírající pravá ruka vyvolávaly v člověku pocit zvláštní nejistoty. V celkovém pohledu ale také obdiv k ohromné síle, a to vše si přesně přál. Thor byl hotov.
Dagmar
