Tichý bojovník - předmluva
Občas se stane, že se člověk zvedne, až po pádu na samé dno, protože až teprve tam najde sílu a povstane znovu z popela jako Fénix. Ale mezi nalezením síly a znovu rozpětím křídel musí ujít kus cesty a vést boj, který je neskutečně těžký. Někteří bojují hlasitě a sdílí své prožitky a pocity s okolím. Všichni to o nich vědí a obdivují je za jejich sílu a nezdolnost. Jsou mezi námi ale také ti, kteří bojují naprosto tiše, možná proto, že jsou uvnitř více zranitelní. To ovšem nijak nesnižuje jejich odvahu a velikost odhodlání, se kterým se pouštějí i do bitev, které jsou pro některé z nás předem prohrané. Uvědomují si, že perfektní chvíle nepřijde, dokud si ji sami nevytvoří a prožívají okamžiky osamění, kdy ani jejich nejbližší nevěří v jejich vítězství. Ale bojovník se nevzdává, protože ví, že porazit ho může jen jeho vlastní odevzdání a že musí chtít zvítězit stejně tak, jako chce dýchat.
Dagmar
